Myší nemoci a problémy

Za tento text děkuji Alence Egersdorfové z chs Gemma

ÚVOD

Velmi bych chtěla poděkovat Márii Slovíkové z CHS Enterprise, která přeložila články Nemoci myšek z polského fora chovatelů. Bez ní, bych se s překlady mučila asi až doteď. Nienno, díky moc. Stejně tak bych chtěla poděkovat Lence Vejlupkové, Mirce Veselé a Míše Štrbákové, které mi radily v boji s infekcí u myšky Never say never.
Důležitá věc, kterou by si měl uvědomit každý čitatel tohoto článku, je ta, že konečnou diagnózu a postup léčby určuje výlučně veterinář, tento článek má pouze informativní charakter. Nechtěl jsem to tady psát, ale protože by se určitě našel někdo, kdo by se nás snažil poškodit za špatné informace, je třeba to zmínit: Autor tohoto článku nenese žádnou zodpovědnost za špatný postup léčby a za případnou smrt vaší myšky.

KARANTÉNA A PREVENCE

Často začínajícími chovateli opomíjenými, ale přesto velmi důležitými aktivitami jsou karanténa a prevence. Jejich dodržováním se vyhneme budoucím možným komplikacím. Nesmíme zapomenout, že nově příchozí zvíře je nositelem potenciálních patogenů. Velmi mnoho druhů mikroorganismů je běžnou mikroflorou živočišného těla a jsou tzv. ubiquitární neboli všudypřítomní. U zdravého jedince žádné onemocnění nevyvolávají. V uzavřeném chovu, kde nedochází k nákupu nových zvířat, se ustaluje tzv. skupinová imunita, kdy myšky žijí se svými mikroorganismy v "souladu". Pokud ale dojde k nákupu nového zvířete, které je "majitelem" jiných mikroorganismů, může dojít k prolomení imunity a ke vzplanutí infekčního procesu. Toto zvíře je navíc vystaveno stresu nejen z transportu, ale také z nového domova, klesá u něj imunita, aktivují se mikroorganismy a onemocnění je "na světě".
Jak se tedy bránit?
Při nákupu je dobré si nové zvíře důkladně prohlídnout. Zdravá myška je velmi aktivní, na chvilku neposedí. Její oči jsou bez výtoku, nejsou slepené anebo vpadlé. Kůže je elastická, po vytvoření kožní řasy se vrací ihned zpátky (opak svědčí o dehydrataci), je normálně osrstěná bez alopecií (holá místa), chlupy nejsou polámané. Kůže by neměla být začervenalá, s přítomností pupínků a už vůbec ne stroupků. To by ukazovalo na přítomnost parazitů. Frekvence dýchání je 200 krát za minutu. Dýchání není pro myšku namáhavé, není slyšet chrčení, vrzání, pískání a samozřejmě pšikání. Prohlédneme si také okolí řitního otvoru, zda myška netrpí průjmem. Nebojme se tohle všechno vykonat před zraky majitele, nákupem nemocné myšky nic nezískáme a zodpovědný chovatel nám tu chvilku kontroly zdravotního stavu určitě odpustí.
Po příchodu domů myšku ihned umístíme do karantény, nejlépe do jiné místnosti než máme svoje stávající hlodavce. Přestože většina onemocnění má u myšek rychlý průběh, neměla by být karanténa kratší než 14 dní. Během této doby myšku 3 krát ošetříme antiparazitikem např. dostupným Arpalitem, abychom zneškodnily všechna vývojová stádia. Možné je také použít spot on např. Stronghold, u kterého stačí jedna aplikace a působí i proti vnitřním parazitům. Dle Mirky Veselé : 1 pipetku Strongholdu pro malé psy naředíme v 10ml lihu ( koupíme v lékárně ), kapičku tohoto roztoku pak aplikujeme myšce na zátylek. Toto ošetření je vhodné také preventivně opakovat ve čtvrtletních intervalech. POZOR na Frontline, tímhle preparátem bychom si mohli myšku zabít. Nezapomínejte si po manipulaci s myškou VŽDY umýt ruce.
Prevence v chovu myšek spočívá v každodenní kontrole jejich zdravotního stavu. Pokud se nám některá myška "nezdá", tzn. sedí nahrbená v koutku ubikace, nežere, nezapojuje se do aktivit s ostatníma myškama, obtížně dýchá, má zrychlenou srdeční frekvenci, trpí průjmem apod, ihned ji oddělíme a spěcháme k veterináři. Nemocná myška by měla být umístěna v jíné místnosti a pravidelně kontrolována. Pokud je zrovna víkend, veterinář není dostupný a stav myšky se stále zhoršuje, můžeme jí pomoci tímto: do napáječky uděláme 5 až 10% roztok glukozy spolu s vitamínama ( povzbudivě působí vit. B12). Nejlepší je tento roztok podávat stříkačkou do tlamičky zvířátka, abychom měli kontrolu o přijatém množství. A v pondělí samozřejmě k veterináři.
Důležitou součástí prevence je pravidelné čištění steliva. Ve vlhké podestýlce se daří nejen růstu plísní, ale může dojít k propuknutí infekce v dýchacím ústrojí. Zásadně používáme neprašné hobliny bez vůně. Prach negativně působí na horní i dolní dýchací cesty a může způsobit i zánět spojivek, konjunktivitis. Také každý týden dezinfikujeme napáječky. Lze použít jak běžný prostředek na mytí nádobí, tak i Savo. Roztok Sava nechávám působit čtvrt hodiny a pak vše několikrát důkladně OPLÁCHNU a nechám vyschnout. Stejně tak omývám pravidelně celé myší ubikace.
Jednou za čtvrt roku, jak jsem již uvedla, je dobré celkové ošetření antiparazitikem. Kromě Strongholdu, lze proti vnitřním parazitům použít i atb Metrozol. Dle LenkyVejlupkové: 1g do 1l vlažné vody a nechat rozpustit. Vzniklý roztok podáváme v napaječce podle tohoto schematu:
1. a 2. den Metrozol
3. a 4. den pauza
5. a 6. den Metrozol
Po aplikaci antibiotik bychom neměli zapomínat na probiotika pro znovuosídlení střeva, která podáváme min po dobu 5ti dní. Osvědčil se mi přípravek BIO LAPIS.

Doma v lékarničce mám pro myšky tyto přípravky a pomůcky:
Živočišné uhlí - lze použít v případě průjmu, kdy jím posypu krmivo
Bio Lapis - probiotikum, po léčbě antibiotiky
Vitamíny - myškám kupuji AMIVIT K, kdy 0,5 ml rozpustím v 1 litru vody.
Arpalit - k ošetření nově příchozích myšek a myšek po výstavě proti vnějším parazitům
Glukopur - pro rychlé dodání energie u vyčerpaných jedinců
Stříkačky 10ml a 1ml

NEMOCI DÝCHACÍ SOUSTAVY

Onemocnění dýchací soustavy jsou doprovázena kašlem,  nosním výtokem, rychlým a mělkým  nebo naopak ztíženým, pomalým dýcháním, mohou se objevit potraty a snížená plodnost, záněty středního a vnitřního ucha a končí smrtí. Příčinou může být nachlazení ( hlavně u myšek chovaných v klecích při průvanu) nebo infekční původci. Mezi bakterie způsobující zánět průdušek a plic (bronchopneumonie) patří Pasteurella multocida, Streptococcus pneumoniae, Bordetella bronchiseptica, Mycoplasma a Chlamýdie. Některé druhy bakterií jsou běžně přítomné v organismu a u zdravého dospělého jedince nezpůsobují žádné problémy. Naopak u jedince oslabeného ( stres z transportu, výstavy, březost a porod, nováček ve skupině, neshody ve skupině), dochází k propuknutí onemocnění. Bakterie se šíří mezi myškami kapénkovou infekcí od nakaženého kusu nebo kontaminovaným krmivem, vodou, stelivem. Dalšími možnými původci jsou viry. Většinou patří do rodu Adenovirus nebo u myšek vzácný Sendai virus. Příznaky se jako u infekce bakteriemi projeví až při oslabení. Přenos je možný přímým kontaktem, infikovaným krmivem atd nebo transpacentárně. Stejné příznaky nemoci byly zjištěny i při napadení plísněmi, nádorovém onemocnění nebo alergické reakci. Důležitá je diferenciální diagnostika na zjištění původce, kterou provede veterinární lékař. Léčba: při objevení obtíží ihned vyhledáme veter. lékaře. U bakterií jsou nasazena antibiotika např enrofloxacin. Bohužel je u myšek šance na celkové uzdravení nejistá. Často dochází k recidivám a po čase, kdy se myška jevila jako zdravá, dochází k novému propuknutí onemocnění. Tyto jedince je vhodné  nerozmnožovat. Další možností je aplikace atb Tylosinu ( Tylan 200)- na 30g myš namícháme 0,1ml tylosinu do 10ml fyziologického roztoku a podáváme 0,15ml 2krát denně p.o. nebo s.c.po dobu 12 dnů.Poslední možné atb je doxycyklin (přípravek Ronaxan), kdy podáváme 0,125mg/ myš a den. Jako podpůrnou léčbu můžeme použít probiotika k zabránění průjmů, Echinaceový sirup a vitamín B na podpoření imunity. Prevence: prohlídka kupované myšky, karanténa 14dní, minimalizovat stres. Po objevení příznaků myšku ihned separovat a zahájit léčbu.

Pokud se jedná o nachlazení, myšku dáme do tepla, minimalizujeme stres a můžeme podávat vychlazený heřmánkový čaj. K uzdravení dojde do týdne.

NEMOCI TRÁVICÍ SOUSTAVY

Nechutenství

Ačkoli se to nezdá může samotné nechutenství u zvířat způsobit velké problémy spojené se selháváním jater a končících smrtí. Může být vyvoláno stresem - nekvalitní výživa, změna ve složení potravy (dochází ke změně zastoupení jednotlivých druhů MO v mikrofloře střeva), nevyhovující podmínky chovu, výstavy a transport, souboje ve skupině nebo samota, metabolickými poruchami, obezitou, podáváním antibiotik nebo onemocněním. U nežeroucích myšek dochází k dysbalanci v zastoupení "hodných a zlých" bakterií ve střevě, dále se vzhledem k nepřítomnosti živin a energie uvolňují tukové zásoby. Lipidy (tuky) směřují do jater, kdy způsobují steatozu (ztučnění) a jejich postupné selhávání. Tento mechanismus se opakuje a výsledkem je úmrtí bez příznaků onemocnění. Chuť k jídlu můžeme zkusit vyvolat podáváním pamlsku, přidáním další myšky k "jedináčkovi", aplikací vitamínů B, podáváním probiotik ( Bio Lapis, Probican pasta), vodou s glukopurem, inj podanou 5% glukozou pod kůži. Pokud ani tato opatření nevyvolají chuť k jídlu, musíme přistoupit k umělému krmení. Dětskou přesnídávku nebo rozmixovanou zeleninu ochucenou glukopurem aplikujeme pomocí stříkačky přímo do tlamičky. Musíme ale postupovat velmi opatrně, aby nedošlo ke vdechnutí, což může způsobit smrt. Neméně důležitý je příjem tekutin. Můžeme je podávat stříkačkou přímo do tlamičky ( voda s glukozou, Rehyvet) nebo pod kůži ( fyziologický roztok, Hartmannův, Ringerův roztok).

Průjem

Příčin vzniku průjmu může být několik. Může se jednat o chybu ve výživě - velké množství zeleného krmiva, změna složení krmné dávky, infekci ( bakterie, viry, parazité), nebo stav po léčbě antibiotiky. Atb totiž neničí pouze patogeny, ale i přirozenou mikrofloru střeva. "Hodné" bakterie chybí a prim získávají klostrídie ( Clostridium difficile) produkující toxiny. Ty se vstřebávají do krve a dochází ke vzniku enterotoxemie. Objevuje se krvavý průjem, apatie, nechutenství, dehydratace a následuje smrt. Pokud zjistíme u myšky průjem, odstraníme šťavnaté krmení a počkáme, jestli se stav samovolně do 2 dnů neupraví. Pokud tomu tak není, vyhledáme veterináře. Pozor: u průjmu dochází k dehydrataci - je nutné dodávat tekutiny a po léčbě atb - probiotika.

Tympanie

Vzniká při zkrmování velkého množství zeleného šťavnatého krmiva. Bříško se tvorbou plynů zvětší a je bolestivé. Myška zrychleně a mělce dýchá. Léčebně je nasazena hladovka a podává se Pretympan.

Bakteriální zánět

Původci :  hostitelsky nespecializované Salmonella typhimurium a enteritidis, Yersinia pseudotuberculosis, Clostridium perfringens, E. coli, Pseudomonas aeruginosa,... Bakterie jsou vylučovány do vnějšího prostředí trusem, takže se myška nakazí infikovaným krmivem nebo vodou. Vnímavější k propuknutí nemoci jsou zvířata stresovaná, starší a odstavená mláďata. Infekce se projeví hubnutím, apatií, naježením srsti, potraty a průjmem. Diagnostika se provádí kultivací na různých druzích půd. Léčba spočívá v podávání atb a v dostatečné rehydrataci organismu. Pozor: Salmoneloza je zoonoza - je možný přenos na člověka

Virový zánět

Nejčastějšími původci jsou rotaviry a coronaviry, kteří způsobují průjem, anorexii, hubnutí až úhyn. Dále se u myšek identifikoval Myší norovirus (MNV). Tento virus patří do skupiny Calicivirů . Způsobuje zánět střev, pobřišnice a jater. Přenáší se kožními parazity nebo infikovaným materiálem. Myš s dobrou imunitou nevykazuje žádné příznaky, na druhou stranu, pokud má jedinec problémy s imunitou, pak může dojít až ke smrti. Více se vyskytuje v liniích s příbuzenskou plemenitbou.

Parazitární zánět 

U myšek parazitují nejčastěji Eimerie, Cryptosporidie, Giardie a méně často hlísti. Kokcidie postihují tenké střevo, kde probíhá jejich životní cyklus, při němž dochází k destrukci střevních mikroklků. Oocysty vylučované trusem jsou zdrojem nové infekce. Radikálněji probíhá onemocnění u mladých nebo oslabených jedinců, naopak ze starších se mohou stát lanentní nosiči, kteří oocysty rozšiřují, ale onemocnění u nich nepropuká. Základním projevem je průjem, hubnutí, dehydratace, apatie a úhyn. Při léčbě se uplatňují rehydratační roztoky a antiparazitika ( toltrazuril - Baycox, fenbendazol - Panacur, metronindazol - Entizol). Giardia intestinalis, Giardia simoni - jedná se o jednobuněčného prvoka, který parazituje na epitelu tenkého střeva. Dochází ke zhoršenému vstřebávání živin (malabsorbci), myška hubne a postihuje ji průjem. Více ohrožení jsou mladí a oslabení jedinci, u zdravých jedinců probíhá infekce skrytě. Onemocnění giardiemi často doprovází jiné infekce např virové, bakteriální a zhoršuje tak jejich průběh. Diagnostika se provádí vyšetřením trusu z několika odběrů. Léčba: např. metronindazol ( Entizol) a celková dezinfekce ubikace chlorovým preparátem. Dalším častým původcem jsou trichomonády, které taktéž způsobují hubnutí a průjem. Účinným lékem je Metrozol. Při podezření na nemoc a také při prevenci jednou za čtvrt roku se provádí ošetření celého chovu.

PROBLÉMY SPOJENÉ S KŮŽÍ

Způsobené špatně vyváženou krmnou dávkou
Špatně vyvážená strava obsahující příliš mnoho tuků ( slunečnice a ořechy), alergie na pšenici, barvené granule a příliš vysoký obsah bílkovin mohou u myšky způsobit svědění (pruritus). Nejprve se na hlavě a na krku objevují olysalá místa a později krvácející rány. Alergie na lepek obsažený ve pšenici se projeví tzv. mazotokem, kdy kůže produkuje velké množství mazu a zároveň se objevují lupy. Může se vyskytnout i vyrážka na tlapkách a ocase, celkové oslabení, apatie a průjem. Alergie na lepek se dědí. Léčba: krmnou směs upravíme na co nejjednodušší, tedy na bázi ovsa. Postupně přidáváme jednotlivé komponenty, dokud se neobjeví příznaky. Tuto složku do směsi už nezařazujeme. Veterinář může v závažných případech předepsat Dexametazon (0,5mg/kg ž.hm.)
Kontaktní alergie
Jedná se o nepřiměřenou reakci na látku obsaženou v okolí zvířete. Nejčastějšími alergeny jsou kovy, parfémované hobliny, parazité, antiparazitické, dezinfekční přípravky apod. Po styku s alergenem se u myšky začne projevovat svědění, puchýřky, zarudnutí kůže a sliznice, otoky, slzení očí, výtok z nosu, kýchání. Jediným řešením je zjistit příčinu a ihned ji odstranit z dosahu. Svědivá místa můžeme potřít Fenistilem, u závažnějšího průběhu ihned navštívíme veterináře.
Lysání
Příčinou lysání můžou být u myšek hormonální změny nebo ubytování v kleci. U hormonálních změn (ovariální cysty) se objevují symetrické nesvědivé lysiny zejména na bocích, břiše a zádi, naopak lysiny u tlamičky ukazují na stereotypní chování jedince, který si dlouhou chvíli krátí hryzáním mřížek u klece. Léčba se u hormonálních poruch neprovádí. U poruch chování je vhodné jedince přestěhovat do plastového boxu nebo akvária.
Rány na kůži
Přestože je myška silně sociální zvíře, dochází i mezi nimi ke střetům a zvláště při zařazování nového jedince do skupiny se jim většinou nevyhneme. Souboje mezi samci jsou pravidlem, výjimku mohou tvořit pouze sourozenci. Tyto boje trvají do doby, než začnou všichni zúčastnění respektovat novou hierarchii. Příznakem jsou otevřené rány na zadní polovině těla a většinou na uších a ocase. Tyto rány se mohou snadno zanítit a dochází ke vzniku abscesu. Nejdůležitější je rány pořádně vyčistit a vydezinfikovat. Pokud dojde ke vzniku abscesu, můžeme se pokusit absces otevřít a hnis vypustit. Pokud si netroufáme nebo se absces nachází na nepřístupném místě, zajdeme za veterinářem, který ho chirurgicky otevře. Poté je nasazena léčba antibiotiky např. enrofloxacinem nebo amplicinem (100mg/1kg ž.hm.)
Nádory
Nádory na kůži nejsou u myšek příliš časté, pokud se některý objeví, jedná se většinou o nádor dlaždicového epitelu kůže - spinocelulární karcinom. Tento typ nádoru se vyskytuje nejčastěji na hlavě (na nose, v uších, tlamce, kolem očí) a na krku.Objevují se zde malé tvrdé bulky nebo "šupinaté " plochy. Nádor přerůstá okolní tkáň a je velmi agresivní. Později se rozpadá a vznikají nehojící se rány. Tento tumor se nedá léčit a je nejlepší myšku utratit.

PARAZITÉ
Všenky
Gyripus ovalis, Gliricola porcelli, Trimonepon hispidum
Jedná se o žlutobílé, 1-2 mm velké vnější parazity, kteří se velmi rychle pohybují v kůži a živí se jejími šupinkami . Do chovu se dostanou kontaminovanou podestýlkou nebo senem. U myšek vyvolávají úporné svědění. Na hřbetě, na krku a za ušima se objevují nejprve vřídky, později otevřené rány. Srst může být slepená, olámaná a prořídlá , při silném napadení dochází k anémii. Diagnostika se provádí zachycením všenek na lepící pásku a nalezením hnid na chlupech. Léčí se ivermektinem, selamectinem (Stronghold) nebo Arpalitem u všech zvířat v chovu. Samozřejmostí je kompletní dezinfekce klece.
Svrab
Rozlišujeme tři druhy svrabu: Sarkoptový svrab (Trixacarus caviae) - hlavně na těle
                                            Psoroptový svrab (Psoroptes cuniculi) - zvukovod a boltec
                                            Notoedrový svrab - hlava a ušní boltec
Jedná se o mikroskopické parazity, kteří nejsou okem viditelní. Samičky si hloubí chodbičky v kůži, kde kladou vajíčka a živí se kožním epitelem a mazem. Nejviditelnějším příznakem napadení svrabem je svědění, drbání napadených míst až tvorba ran a strupů. Mohou se objevit i křeče a točení v kruhu. Diagnostiku provede veterinář seškrabem na krvavou spodinu a následnou mikroskopickou identifikaci. Léčba se provádí ivermectinem, selamectinem, doramectinem...

BAKTERIE
Bakteriální infekce vznikají většinou druhotně při napadení parazity nebo při poranění. Dochází k zarudnutí kůže, tvorbě stroupků, vypadávání srsti apod. Léčba se provádí antibiotiky. Rány je důležité dezinfikovat např. jodovými preparáty (Betadina).
Pododermatitis
Jedná se o onemocnění především obezních zvířat chovaných v klecích s drátěnou podlahou nebo na nevhodné podestýlce. Na spodní straně tlapek začne sílit a drsnatět kůže a objevuje se tzv. hyperkeratoza. Postupně dojde ke vzniku vředů, které mohou být druhotně kontaminovány bakteriemi. Po propuknutí zánětu se infekce může šířit podél šlach a svalů dále po končetině. Léčba se provádí dezinfekcí napadené tkáně a antibiotiky. Samozřejmostí je přestěhování do vyhovujícího prostředí - měkké hobliny.

PLÍSNĚ ( dermatofytozy)
Nejčastějšími původci jsou rody Trichophyton a Microsporum. Onemocnění se začíná projevovat na nose a okolo uší, nejprve jako nesvědivá oblast rozšiřující se dále po těle. U zdravých odolných jedinců probíhá infekce skrytě, ale při slabení nemocí nebo stresem se plně projeví. Pozor, jedná se o zoonozu - je zde možný přenos na člověka, proto při podezření důsledně dodržujte hygienu. Diagnostiku ke zjištění původce provede veterinární lékař a to buď pod UV lampou nebo kultivací. Léčba antimykotiky. Veterinář může doporučit omývání kůže 10% roztokem enilkonazolu. Důležité je vydezinfikovat celou ubikaci.

VIRY
Ectromelia virus
Tento virus se přenáší perorálně sekrety a exkrety, při kontaktu s nemocným jedincem nebo infekčním materiálem. Do jaké míry se virus projeví, záleží na geneticky dané individualitě jedince. Příznaky se mohou lišit od strupů a vředů na tváři až po nekrózy na nohách a ocase. Při akutním průběhu je úmrtnost vysoká. Myška se začne hrbit, má zánět spojivek, opuchlou tlamičku, vyrážku a puchýře s počínající nekrozou. Nemocného jedince je třeba utratit a vše důkladně vydezinfikovat.
 

PROBLÉMY SPOJENÉ S OČIMA A UŠIMA

OKO
Poranění oka
Zdravé oko by mělo být na pohled jasné, čisté a bez výtoku. Naopak přivírání oka, slzení a hlenovitý až hnisavý výtok oka svědčí o jeho poranění nebo onemocnění. Nejčastější příčinou poranění jsou hobliny nebo seno, méně často dochází k poranění oka během šarvátek mezi myškami. Pokud zjistíme některý z příznaků, rozevřeme doširoka víčka a pokud nalezneme dráždící předmět, opatrně ho vyjmeme. Podrážděné oko můžeme vyplachovat borovou vodou, Ophtalem nebo Ophtalmoseptonexem. Pokud nezjistíme příčinu, odvezeme myšku k veterináři, který určí diagnózu a nasadí léčbu.
Výtoky z očí
Výtoky mohou postihovat jedno nebo obě oči. U jednostranného se může jednat o vniknutí cizího tělesa, poranění, méně často pak o nádor nebo absces v očnici.
U oboustranného je pak nejčastější příčinnou infekce, alergie, přítomnost dráždivých plynů a průvan. Původci infekčního onemocnění patří do rodu Streptokokus, Stafylokokus, Pasteurella, Mycoplasma a Chlamidie. Právě Chlamidie se mohou vyskytovat u dospělých jedinců v latentní formě a u mladých oslabených myšek můžou způsobit onemocnění. Léčbu určí veterinární lékař, který nasadí antibiotika, např. Ophtalmo - framykoin, u Chlamidií např. Ophtalmochloramfenikol.
Alergie - i když se s alergií nesetkáváme příliš často, může se tato hypersenzitivní reakce organismu na určitou látku, vyskytnout i v našem chovu. Nejčastějšími alergeny jsou aromatizovaná podestýlka, pyl, parazité a některé přípravky např. antiparazitika. Pokud tuto reakci u myšky zjistíme, ihned odstraníme všechny možně alergeny z jejího okolí. Ke snížení otoku, svědění a podráždění oka můžeme použít Visine 0,05%.
Amoniak - jedná se organickou látku, která se uvolňuje při rozkladu moči a exkrementů. Irituje nejen spojivku, která zčervená, ale zejména dýchací cesty. Stupeň postižení závisí na koncentraci obsažené ve vzduchu. Při nižších koncentracích způsobuje oční výtok, kašel, snižuje obranyschopnost sliznic a umožňuje napadení mikroorganismy, při vyšších může způsobit až smrt. Prevencí je pravidelná výměna podestýlky a proudění vzduchu v ubikaci.
Slzní žlázy
Slzné žlázy se nacházejí ve vnitřním očním koutku a produkují načervenalý sekret.Tato tekutina obsahuje porfyrin, který jí dává typickou načervenalou barvu, která ale nemá nic společného s krví. Produkce tohoto sekretu se zvyšuje při stresu, při běžném onemocnění dýchacích cest, ale i při nádorech slzné žlázy.
Léčba: Nejdříve je potřeba vyloučit stresové faktory, v případě infekčního onemocnění, nám veterinář nasadí antibiotika. Pokud se jedná o poranění oka je vhodné oko vymývat slabým roztokem soli (1g soli/ 100 ml převařené zchlazené vody). Také je možné použít masti obsahující tetracyklin nebo chlortetracyklin.
Zánět spojivek
Nejčastější příčinou zánětu spojivek je podráždění rohovky např. nevhodnou podestýlkou, ale může jít samozřejmě i o bakteriální infekci. Oko bychom měli vymývat slabým roztokem heřmánku a v případě bakteriální infekce navštívit vet. lékaře, který nám předepíše antibiotika.

UCHO
Zánět středního a vnitřního ucha
Oba tyto záněty většinou vznikají rozšířením infekce ze zevního zvukovodu nebo poraněním. Příznaky jsou podobné a jedná se o třepání hlavou, naklánění a tření hlavy o podložku, u otitis interna (vnitřního ucha) vznikají navíc ještě nekoordinované pohyby, chození v kruhu a ztráta rovnováhy. Projevy jsou doprovázeny velkou bolestivostí ucha a výtokem. Většinou jsou původci z rodu Mycoplasma, Streptokokus apod.
Léčba: Léčbu určí veterinář na základě otoskopiského vyšetření a klinických příznaků a nasadí antibiotika (např. enrofloxacin) . V některých závažných případech může dojít pouze ke zmírnění a nikoli k úplnému odstranění příznaků.
Dědičné poškození vnitřního ucha
U myšek "tanečnic" jsou viditelné krouživé pohyby a ztráta rovnováhy. Jde o dědičnou vadu, kdy dochází k deformaci struktur vnitřního ucha. Myška se nemůže nakrmit, ani napít, jsou narušeny její přirozené projevy. Většinou se jedná o bílé myšky s černými znaky. Tyto myšky by neměly být dále množeny.
Zánět zevního zvukovodu
Toto onemocnění se projevuje častým drbáním, zarudnutím až tvorbou stroupků. Dalším příznakem je zvýšená tvorba ušního mazu, který více či méně zapáchá. Podle původců má maz rozdílné zabarvení: u bakterií je hnědavý, u kvasinek žlutý a u svrabu černý, podobný kávové sedlině. Myši, stejně jako ostatní savci, mohou podlehnout nákaze ušního svrabu. Klinickými příznaky jsou svědění a tvorba mazotoku v uších. Myška si dokáže ucho rozškrábat až do krve a umožnit následující sekundární bakteriální infekci. Účinným lékem je Ivermectin, který lze podávat jak perorálně, tak i injekčně pod kůži. Původce ušního svrabu lze identifikovat seškrabem až na krvavou spodinu a pak mikroskopicky. Dalšími původci mohou být plísně, které zpočátku nemusí ani způsobovat svědění. Identifikujeme je podle bělavého povlaku na kůži. Méně často se může jednat o alergickou reakci nebo o vniknutí cizího předmětu do zvukovodu.
Poranění ucha
Mezi nejčastější příčiny poranění ucha patří souboje mezi nově příchozími myškami a starousedlíky. Po přidání nového jedince sledujeme jeho přijetí ostatními. Menší spory nejsou výjimkou. Většinou se vše po chvilce urovná a myšky přijmou novou hierarchii. Někdy se ale vyskytne jedinec, který neustále ostatní napadá. Je zde několik možných způsobů řešení, ale jejich výsledky jsou individuální: 1. ubikaci vyčistíme a odstraníme pach původních obyvatel. Neútočící myšky dáme dovnitř a agresivního jedince v přepravce také. Necháme je postupně si na sebe zvyknout a poté znovu zkusíme spojení. 2. dle Navel: myšky dáme do přepravky a nosíme je po bytě. Pokud se napadnou, zatřepeme jimi. Jsou natolik ve stresu, že se přestanou napadat a postupně vzájemně načichnou. Někdy ani toto nepomůže a pak nezbývá než dát agresora pryč a spojení opakovat za několik dní. Většina aktivnějších myšek se po porodu uklidní, takže je tu i možnost spojení až po porodu.
Pokud po napadení ouško krvácí, stačí většinou jen ránu dezinfikovat a krvácení zastavit tlakem prstů po dobu několika málo minut. Pokud krvácení je masivnější, můžeme použít např zásyp Traumacel.
Rány kolem ucha a škrábance na hlavě mohou být také způsobeny alergií na potravu.

PROBLÉMY SPOJENÉ S POHYBEM

Stáčení hlavy
Stáčení hlavy může být způsobeno různými faktory:
 1. extrémní stres spojený s přítomností na výstavě, transportem, konflikty v ubikaci apod., to vše může vést ke vzniku mikrosraženin a následné trombotizaci krevní vlásečnice v mozku. Tkáně, které nejsou dostatečně zásobeny živinami a kyslíkem, postupně odumírají a dochází k nevratnému poškození. V závažnějším případě může dojít k úhynu, v méně závažném pouze ke stáčení hlavy. Léčba: postiženou myšku odneseme na klidné místo. Energii doplňujeme formou Glukopuru nebo injekčně 5%glukozou. Dále se doporučuje podávat i B-komplex.
2. ušní zánět - je o něm pojednáno v kapitole OKO a UCHO.
3. záněty, degenerace a nádory mozku a mozkových blan - setkáváme se s nimi spíše výjimečně.
4. parazitozy - zejména se jedná o původce Toxoplazma gondii a Encefalitozoon cuniculi. Encefalitozoonoza způsobuje chronické onemocnění, které se projevuje nakloněním hlavy, slabostí pánevních končetin, nezájmem myšky o okolí a postupně se zhoršující kondicí. Nejčastěji postihuje myšky, potkany, králíky, méně často pak morčata a křečky. Přenáší se močí a trusem. K léčbě se používají antibiotika nebo antiparazitika, která pouze snižují množství vylučovaných spor, ale zvíře zcela nevyléčí.
Ochrnutí
Ochrnutí části těla je nejčastěji způsobeno poraněním páteře, následkem nějakého pádu, popř. virovou nákazou. Vitus lymfocytární choriomeningitis(LCMV) způsobuje zánět mozkových blan. Může probíhat bez jakýchkoliv příznaků, ale může způsobit i obrnu a následnou smrt. S tím, jak zánět postupuje a myelin obalující míchu a mozek ubývá (demyelinizace), začíná se projevovat ochrnutí doprovázené změnami v chování. Virus se přenáší močí ve formě aerosolu, kousnutím hmyzem nebo přes placentu. Myšky s příznaky by měly být ihned utraceny, protože zde hrozí zoonotický přenos na člověka, kde má toto onemocnění podobné příznaky jako chřipka nebo vyvolává zánět mozkových blan. Zřídka je ochrnutí způsobeno výhřezem meziobratlové ploténky, trombem ve vlásečnici v mozku, hypovitaminozou E (dochází k degeneraci svalstva) anebo poporodní parézou z nedostatku vápníku a energie.
Křeče a třes
Příčiny vzniku křečí a třesu mohou být několikeré. Může se jednat o toxémii březích samic, po porodu samic nedostatek vápníku a hořčíku a jejich nesprávný poměr v krvi, u novorozených mláďat bývá příčinnou nedostatek energie, kyslíku, podchlazení, méně často je důvodem nadbytek vitamínu A, nádory mozku, epilepsie a v letním období přehřátí organismu. Přehřátí může být způsobeno nemožností úkrytu před sluncem, nedostatkem tekutin nebo delší dobou v nevětraném autě. Projevuje se zrychleným dýcháním a při déletrvajícím stavu může nastat kolaps až smrt. První pomoc spočívá v poskytnutí stínu, dostatku tekutin a postupném ochlazování. POZOR : přehřátí může způsobit nevratné poškození ledvin způsobené dehydratací a úhyn myšky několik dní poté. Další možností jsou otravy (olovo, rtuť,..., které mají ovšem chronický průběh doprovázený apatií, depresí, nechutenstvím a později nervovými příznaky. Protijedem je Ca EDTA aplikovaná injekčně po dobu 5 dní.
Zlomeniny
Fraktury končetin jsou většinou následkem úrazu nebo pádu. Nestabilní, pohyblivé zlomeniny můžeme zajistit nějakým syntetickým (myška si ho nebude hryzat) pružným materiálem. Stabilní zlomeniny se hojí bez dlahy, jen je třeba myšce poskytnou menší prostor k pohybu. Kost se v místě zlomení zahojí za 7 až 10 dní.
Otlaky a zánět
Otlaky a následně zánět se mohou rozvinout vinou špatného ustájení, nízké kvality podestýlky, tvrdého či drátěného podkladu nebo působením vlhkosti. Obézní myšky mají k tomuto onemocnění větší predispozice. Nejčastějšími původci zánětu jsou Pasteurely, Stafylokoky a Pseudomonády. Příznaky: jedna nebo více tlapek je opuchlá, bolestivá a mohou se objevit i otevřené rány. Nákaza se může šířit dále distálně končetinou a postihnout kyčel. Léčba: Myšku umístíme na suchou měkkou a kvalitní podestýlku. Postižené části omýváme slabým roztokem soli (1g soli na 100 ml převařené a zchlazené vody). Orálně nebo parenterálně podáváme antibiotika. Je možné také aplikovat mast s antibiotickými nebo antiseptickými účinky - např Dermisol.
Artróza kyčelního kloubu
Objevuje se zejména u starších zvířat, kde způsobuje ztuhlost a nechuť k pohybu. Myškám můžeme podávat aspirin nebo paracetamol. Dávka paracetamolu na 30g myš je 3,6mg (10g myši = 1,2mg). Můžeme také podávat aspirin rozpuštěný ve vodě na pití v dávce 1mg léku na 1ml vody (1g na 1 litr vody).

PROBLÉMY SPOJENÉ S ROZMNOŽOVÁNÍM

Falešná březost
Někdy se u myšek po neplodné kopulaci může objevit falešná březost, kdy se samička chová, jakoby čekala mladé. Tyto příznaky odezní v průběhu 2 až 3 týdnů, kdy nastane nová říje.
Neplodnost
Uvádíme zde několik příčin vzniku neplodnosti:
1. věk samice - u samic ve věku 6 až 7 měsíců se snižuje počet oplozených vajíček. Ve věku 1 - 1,5 roku je již samička neplodná.
2. dlouhodobá nepřítomnost samce - samice může vstoupit do stádia dlouhodobého klidu - anestru, v přítomnosti samce se plodnost obnoví.
3. teplota a délka světelné části dne - optimální teplota prostředí pro rozmnožování je 21 - 23 C a délka svět. č. dne 12h.
4. stres způsobený hlasitými zvuky, pachem predátora, neklid
5. onemocnění
6. potrat
7. hypovitaminoza E - snižuje počet a vitalitu novorozených myšek. V závažných případech může u nich způsobit až ochrnutí končetin.
Toxémie (ketoza) březích samic
Jedná se o onemocnění, které postihuje samičky pár dní před porodem. Větší predispozice mají obézní zvířata a prvorodičky. Příčinami jsou:
1. nevhodná krmná dávka díky vysokoenergetickým složkám, jako jsou slunečnice a buráky.
2. nedostatek pohybu
3. stres
4.onemocnění
5. početné vrhy nebo velké plody.
Toxémie má akutní průběh. Počátečními projevy jsou nechutenství, hubnutí, zápach moči po acetonu, poté zrychlené dýchání, křeče, průjem, potrat a končí smrtí. Léčba bývá složitá a pro rychlý průběh většinou neúspěšná. Samičku přemístíme na klidné místo, dodáváme tekutiny a energii v podobě injekcí 5% glukozy. Vhodné je doplnit minerální látky, vitamíny a aminokyseliny prostřednictvím přípravku Dulphalyte. Veterinář dále provede ochrannou léčbu jater, která při tomto onemocnění selhávají. Jedná se o aplikaci antibiotik, probiotik a prokinetik na podporu peristaltiky střev.
Dystokie – obtížný porod
Vznik dystokie je podmíněn 4 faktory:
1. pozdní krytí samičky
2.příliš velká nebo deformovaná mláďata u máločetných vrhů
3. abnormální uložení plodu v děloze. Samička při něm leží, má pravidelné kontrace, otevřené porodní cesty, ale porod stále nepostupuje. U tohoto případu se nesmí aplikovat oxytocin, protože by mohlo dojít k ruptuře dělohy. Jediným řešením je císařský řez.
4. zastavení porodních kontrakcí - kdy je samička porodem více mláďat zcela vyčerpána.

Distokii poznáme buď tak, že vidíme, že by samička měla rodit, a "snaží se" ale žádné mládě na svět npřichází, nebo porodí jedno, dvě a dál už to nejde. Můžeme jí na povzbuzení podat perorálně nebo pod kůži 5% roztok glukozy, veterinář pak hormon oxytocin do svalu. Možný je i císařský řez.
Mrtvě narozená mláďata
Zadušení - vzniká u plodů, které samička, prvorodička, nezbaví plodových obalů. Může se vyskytnout i u starších samiček, které rodily plod napřed nožičkama a pak instinktivně očistí zadeček a nikoli hlavičku novorozence. Další možností jsou rychle postupující vícečetné porody, u kterých rodička nestíhá očistit narozená mláďata anebo porody velkých nebo deformovaných plodů uvázlých v porodních cestách. Vzhledem k velikosti myšky, je toto možné řešit pouze císařským řezem.
Kanibalismus
Příčin kanibalismu může být několik, ale hlavní roli zde hraje stres, dále to mohou být narození mrtvých nebo deformovaných plodů, špatná výživa matky - nedostatek bílkovin živočišného původu, absence mléka, onemocnění nebo genetická predispozice při mutaci genů spojených s receptory pro prolaktin a estrogen. Abychom neindikovali takovéto chovaní, je nejlepší první 3 dni po porodu samičku vůbec nerušit, pokud se přece jenom z nějakého závažného důvodu potřebujeme podívat do hnízda, je vhodné nejdříve si ruce důkladně omýt a poté "ovonět" podestýlkou z ubikace. Při opakovaném kanibalismu u matek a dcer je vhodné tyto jedince nepářit.
Výhřez dělohy a pochvy
Setkáváme se s nimi pouze zřídka. Identifikujeme je podle různě velké tkáně visící z pochvy. Čím déle je tkáň vyhřezlá, dochází k jejímu nedokrvování a postupnému odumírání. Povrch sliznice osychá a stává se náchylnější k infekci a poranění. S myškou zajdeme ihned k veterináři. Pokud není na blízku, můžeme se pokusit myšce pomoci sami. Vyhřezlou tkáň opláchneme kvůli snížení otoku a očištění ve chladné vodě, zbavíme nečistot, ošetříme (dezinfekce nebo antibiotické masti) a zvlhčíme lubrikačním gelem. Poté se jí snažíme opatrně vrátit zpátky. Dále preventivně podáváme antibiotika a probiotika. U déle trvajícího výhřezu někdy nezbývá než dělohu amputovat.
Zánět pohlavních orgánů
ZPO jsou způsobeny nejčastěji bakteriemi Pasteurella multocida, Staphylococcus aureus, méně často Chlamýdiemi, Listerií monocytogenes, Salmonellou, E.coli a Streptokokem. Příznaky jsou poševní výtok, nechutenství, apatie a může se vyskytnout až neplodnost. Nejčastější je přenos při pohlavním styku, ale může dojít i k průniku bakterií z krve z jinde lokalizovaného zánětu. Při léčbě se používají širokospektrální antibiotika po dobu určenou veterinárním lékařem.
Zánět mléčné žlázy
ZMŽ vzniká průnikem mikroorganismů strukovým kanálkem při kojení, hematogenní cestou z jiného zánětu v těle a také poraněním mléčných žláz. Původce můžeme rozdělit do dvou skupin podle změny barvy při barvení Gramem a to na Gram pozitivní Streptokoky a Stafylokoky a na Gram negativní E.coli, Enterobakter, Proteus atd. Zánět může postihnou jednu nebo více žláz a může probíhat jak akutně, tak i chronicky. U mírného zánětu se nemusí zhoršit zdravotní stav matky a jsou změněny "pouze" fyzikální, chemické a mikrobiologické vlastnosti mléčného sekretu , ale při závažnějším průběhu se objevuje horečka a celková apatie. Léčba je zaměřena na podávání antibiotik, popř. omývání žlázy heřmánkovým odvarem.
Nedostatečná mléčnost
U některých samiček se po porodu může vyskytnout nedostatek mléka způsobený nedostatečným hormonálním působením, stresem nebo onemocněním. Většinou se tento stav do několika hodin sám upraví, ale je vhodné samičku umístit na klidné místo a podat jí šťavnaté krmivo.
Potíže po porodu
Těžký a dlouhotrvající porod, stres, vysoká mléčnost a nekvalitní výživa může u samic po porodu způsobit celkové vyčerpání. Projevuje se apatií, nechutenstvím, myška polehává a nejeví zájem o mladé. Zvláště u velmi mléčných samic se může projevit nedostatek vápníku provázený křečemi a stresem nebo ochrnutí pánevních končetin. Doporučuje se samičku přenést na klidné místo a dodávat energii prostřednictvím glukopuru (stříkačkou přímo do tlamičky) nebo injekčně 5% glukozu. Při nízkém obsahu vápníku v krvi (hypokalcemii) je nutná injekční aplikace vápníku (calcium gluconicum).
Rakovina mléčné žlázy
Většinou se objeví u starších samiček, ale může se projevit i u samců. Nejčastěji se jedná o zhoubné nádory s metastázami do plic nebo mízních uzlin. Mohou se vyskytovat jak na břichu, tak i na bocích. U některých druhů byla zjištěna genetická predispozice, u jiných byl jako původce označen MMTV virus. K přenosu může dojít mateřským mlékem, transplacentárně nebo tělesnými sekrety. Myšky, v jejichž liniích (vyšší výskyt rakoviny zaznamenáváme u zbarvení red a bridle) byla zjištěna rakovina, se dále nemnoží. Léčba se neprovádí.
Rakovina varlat
U nádorů varlat je známo hodně případů, kdy jejich chirurgické odstranění přineslo dobré výsledky. Je to proto, že se jedná většinou o nezhoubné tumory, které nemají tendenci metastázovat. Příznakem jsou zvětšená na pohmat tuhá varlata (může být postiženo pouze jedno a druhé se "scvrkne"). Lékař po zjištění provede úplnou kastraci.

Použitá literatura:
https://www.morcata.cz/cavia-bohemia
https://www.pzhmmr.mojeforum.net
V.C.G.Richardson, Choroby malych gryzoni domowych, Warsawa 2004
Committee on Infectious Diseases of Mice and Rats, National Research Council Infectious Diseases of Mice and Rats, National Academy Press, Washington DC, 1991